Jak vysušit vlhké zdivo (text se průběžně aktualizuje).

Elektroosmóza

1 - Hodnocení
Kód produktu:HCP
Značka: Naše vlastní produkty
Cena bez DPH: 0,- Kč
Cena s DPH 0,- Kč
Dostupnost: Na domluvu
Množství:
ks
Dotaz k produktu

(Údaje aktualizovány 24.7.2022) Velkým problémem při budování hudebního centra v Podsedicích byla zemní vlhkost budovy. Dům starý více jak 100 let je postaven na vlhkém podloží a základy sahají do spodní vody. Podřezání a vložení izolace nebylo možné, zdi jsou jednak velmi silné a obsahují i balvany křemene či žuly. První pokusy byly použití odvlhčení a sanačních prostředků. Omítka sice vydržela o něco déle, ale stejně nakonec opadala a přízemí domu bylo pro skladování či studio zcela nepoužitelné. Vše zvlhlo a kdyby se ponechalo, bylo by zničeno. Už to vypadalo, že řešení ani není. Odmítli jsme i vysoušeč vzduchu, protože byl celkem drahý a spotřeba 500W v jednom kuse také není zrovna výhodná.

Dnes je ale již dům suchý a elektroosmóza spotřebuje elektřiny nesrovnatelně méně - max. 3-6W. Také celá instalace je oproti podřezávání zdí, odvodňování apod. minimálně pracná. Jednoduše řečeno - princip tkví v tom, že se do drážky ve zdech zavede speciální uhlíkový vodič, ve kterém je plusové napětí. Voda, která dříve stoupala ze země nahoru obrátí směr a vrátí se zpátky dolů.

Vyvinuli jsme vlastní variantu materiálů i zapojení, které je jednoduché, spolehlivé a levnější. V omezeném množství a blízkém okolí je možné tento systém instalovat. Máme také nabídku komponentů  pro instalaci svépomocí. 

Řekněme si ale nyní podrobněji o podstatě jevu zvaného elektroosmóza a jak jej lze využít.

Za vlhnutí zdí může samozřejmě voda a její vlastnost - vzlínavost. Když ponoříme do nádoby s ní savý materiál, voda ale vystoupá sotva několik centimetrů vzhůru. Samotná vzlínavost by tedy zvlhnutí zdí do výšky až více jak stonásobné nezpůsobila. Za toto může elektrický proud. Země je vlastně obří dynamo. Jak to funguje sice není ještě zcela přesně objasněno, ale je jisté, že za generování proudu může její otáčení a železné jádro. V důsledku toho se na povrchu země nachází minusový elektrický potenciál. Naopak okolní atmosféra se chová jako kladně nabitá. Jak známo, záporně nabité částice se přitahují s kladně nabitými a tak částice solí a všeho ostatního rozpuštěného v podzemní vodě stoupají vzhůru. Tím stoupá i voda. V horní části proniká kapilárami ve zdivu vzlínáním a zespodu se tlačí vlivem pohybu nabitých částic. V místě, kde se záporně a kladně nabitý potenciál vyrovná se vlhkost zastaví. Bohužel je to ale až mnohdy několik metrů od povrchu. Voda ze zdí se sice také vypařuje, ale tím hůře. Voda se odpaří, soli ve zdi zůstávají a další spodní voda přináší opět další. V důsledku hromadění solí se zeď narušuje a poškozuje zejména v místě největšího odpařování, což je omítka. Povrch zdí tedy praská, dělají se mapy a boule a postupně opadá. O výskytu plísní a vlhkost milujícího hmyzu nemluvě. Minusový potenciál země je totiž vyšší, než plusový okolí. Kdybychom ovšem energii do plusového potenciálu přidali, tak se pohyb vody obrátí opačným směrem a bude naopak klesat do země. A právě to je elektroosmóza.

Existuje více systémů, které různé firmy nabízí. Používají se různé vodiče, různé napětí atd. Jsou ale zásadně dva způsoby, jak energii do zdiva dodat. Je to možné buď kontaktně - zavedením plusového napětí přímo do zdí vodičem vedeným v omítce, nebo bezkontaktně - bezdrátovým vysílačem umístěným v přízemí stavby. Ten vysílá do okolí kladně nabité mikrovlnné záření. To je sice nejméně pracné, ale poměrně drahé. Někteří lidé také vysílač nechtějí z důvodu obav o zvýšení elektrosmogu. Dále je elektroosmóza buď pasívní (využívá vzniku napětí instalací 2 vodičů z různých kovů), nebo aktívní (dodávaná energie je ze sítě, ev.z baterie). Pasívní elektroosmóza výhodná není, elektrody se časem spotřebují a elektrochemicky rozloží. Aktívní může probíhat oproti ní téměř neomezeně. Je tu pouze jediný problém. Pokud by se použil obyčejný, např.měděný vodič, v krátké době dojde k jeho zničení. Chemické procesy probíhající při elektrolýze v mokré zdi jsou poměrně složité a zaberou několik stránek textu, ale podstatné je, že vylučují použití běžných drátů. Vzácné kovy, jako zlato, iridium, titan atd. by použitelné byly, ale cena by asi každého odradila. Jako nejvýhodnější materiál se tedy nabízí čistý uhlík. Ten je velice blízký materiálu zdiv a chemicky velmi odolný. Výhodou je i jeho částečné rozložení do zdiva, což zlepšuje přenos elektřiny oproti drátu z kovu.

V našem systému používáme provazec z čistého uhlíku o čtvercovém průřezu 3,2 x 3,2 mm a uhlíkovou síť 50 x 50 mm (je možné zde i objednat). Obojí se skládá z mikroskopického tkaniva, na kterém je navázán čistý přírodní uhlík. Provazec se vkládá do drážky ve zdi u podlahy, nebo nad úrovní terénu  ve sklepě. Zajistí se sádrou a důkladně překryje omítkou. Je bezpodmínečně nutné, aby bylo zazdění provedeno důkladně a v žádném místě nebyl provazec volně, neboť v takovém místě po několika letech nastane snížená vodivost (uhlík se vyloučí do stran, kde je kontakt s omítkou). Pokud máte možnost sehnat uhlíkový prach, nebo saze, které jej obsahují, vyplatí se toto přidávat do zazdívacího materiálu, přispívá to k lepšímu přenosu elektřiny. Výhodnější je drážku udělat spíše hlubší, pokud je to možné a nebrání tomu např.kameny. V místech s velkou nebo problematickou vlhkostí lze pod novou omítku přidat ještě uhlíkovou síť, která zvyšuje účinnost, ve většině případů ale stačí pouze samotný provazec. Provazec se vede ve spodní části uhlíkové sítě střídavě mezi jednotlivými svazky, aby bylo co nejvíce kontaktních spojení.  Po zapojení proudu se uhlíkový prach částečně vyloučí do omítky a zvýší se tím její vodivost a přenos proudu do okolí. Na povrchu se může objevit zčernání, ale je možné je zakrýt malířskou barvou. Provazec sice ztratí poněkud soudržnost a při vyjmutí ze zdi by se snadno přetrhl, ale uhlíkové šupiny jsou již zafixovány v omítce a tvoří spolehlivý vodič. Pro zlepšení přenosu energie je nutné v odstupu asi 2 metrů vyvrtat do zdi otvor asi na 1/3 tloušťky zdiva a provazec do něho vložit. Osvědčil se tento postup: vyvrtat otvor 6-8 mm,  použít tvrdý drát, na jehož konci uděláme malý ostrý háček. Zachytíme potřebnou délku provazce a ponoříme jej do řidší sádry, nebo sádrové omítky a hned zasuneme. Drát se pak ponechá v otvoru a zastřihne. Druhý konec se opět jen přiloží k vedení provazce kolem zdí a zajistí sádrou. Druhou možností je, že si naměříme potřebné kusy provazce, ten pak ponoříme do řidší sádry, zavěsíme kolíčky na šňůru, aby byly rovné a necháme zatvrdnout. Vzniklou tyčinku pak opět potřeme sádrou a zasuneme do vývrtu. Měřitelný dosah elektroosmózy je až několik m (dle použitého napětí), takže stačí vodič vést jen na jedné straně i velmi silných zdí. Podle velikosti objektu volíme vstupní proud v napětí mezi 6 - 22 V (doporučený adaptér je s přepínáním 6/12V, který zde také nabízíme a je vhodný pro většinu instalací). Čím je napětí vyšší, je vyšší i účinnost, ale dochází k většímu namáhání a opotřebení v místech napájení. Zdroj stejnosměrného proudu je zapojen minusovým pólem na stávající uzemnění (doporučuje se mít uzemnění napojené i na vlastní zemnící bod v budově, který se vytvoří zaražením kovové tyče, nebo zakopáním desky do země - zde koroze nehrozí, katoda je naopak opačným procesem chráněna). Plusové napětí je vedeno do zdí. Na vstupu může být pro kontrolu ampérmetr, který nejdříve udává vyšší hodnotu (cca 0,5 A) a jak zdivo vysychá a tím méně vede proud, hodnota i spotřeba proudu klesá (asi na 0,2 A). Současně je proud veden přes žárovku, která omezuje vstupní proud a tvoří i pojistku. V začátku vysychání většinou žárovka svítí a postupně hasne. Po vyschnutí (což trvá asi 1-2 roky) je tedy spotřeba proudu velmi malá a provoz zanedbatelný. Společně s uhlíkovým provazcem je veden ještě izolovaný měděný vodič k napájení provazce v bodech vzdálených v průměru 3-4m. (Je možné vést i zemnící vodič v případě, že chceme v napájecích krabicích instalovat voltmetry pro kontrolu, ale to není nutné).  Napájecí vodič je výhodné vést v liště nad omítkou, v husím krku pod omítkou, případně jen v kabelových úchytech, aby jej bylo možné v budoucnosti vyměnit.. Při vedení společně s provazcem vzniká nebezpečí, že i při nepatrném poškození izolace bude časem přerušen. Místa napájení a kontroly jsou vždy umístěná v krabicích nad omítkou. Nejlépe je použít dvě krabice s tím, že proud je přiveden do horní, ve které je i kontrolní dioda. Dále vede vodič do spodní, kde je provedeno napojení do zdi. Mezi krabicemi necháme volný prostor, aby se vlhkost ze spodní nedostávala do horní. Provazec je napojen na kovový vodič pouze mechanicky. Napojení proudu na provazec je nejvíce problematické místo. Osvědčilo se pro toto místo použít titanový drát, který odolává elektrolytickému rozkladu a tvoří přechodový můstek mezi měděným vodičem a provazcem. Nutno poznamenat, že ideální by byl zcela čistý titan, který je ovšem poměrně drahý, cena se blíží zlatu. Používáme tedy 98% titan, který je cenově dostupný, avšak 2% nečistot způsobují časem opotřebení. Konkrétně místo napojení vypadá tak, že je ve zdi můstek přiložen k provazci, zajištěn sádrou a vše je pak zazděno, takže ze zdi vyčnívá titanový drát (doporučuje se, aby vyčnívalo alespoň 5 cm, jinak dochází vlivem povrchové vlhkosti ke korozi v místě, kde je napojen přívod proudu). Ten při přípravě nejdříve na jednom konci stočíme kolem kulatiny (např.šroubovák) do spirály - 3 - 5 závitů. Tu roztáhnem na cca 5 cm, provlečeme jí kousek provazce a celé pak přiměřeně stiskneme ve svěráku, aby byl drát vtisknutý do provazce. Toto místo zajistíme tak, aby bylo přístupné a bylo možné v budoucnosti případně nainstalovat nový můstek, nebo jen samotný drát. V některém zdivu vydrží 98% titanový drát řadu let, ale někdy se stalo, že došlo k odlomení v místě, kde ze zdiva vyčnívá. Záleží asi na chemickém složení konkrétního místa a je jistější použít k zazdění jen sádru. Doporučuji mít kousek drátu na případnou opravu v rezervě. V tomto případě stačí mírně odseknout sádru a kousek drátu zasunout podél původního k můstku a znovu zasádrovat. Dobrý nápad je také  na část titanového drátu, která vede od provazce ven, navléknout plastovou, nebo gumovou hadičku (např.brčko). Náhradní kousek se pak snadno v případě náhrady do trubičky jen zasune. Toto má ještě druhou výhodu - starý drát po rozpadu vytvoří v brčku sloučeniny titanu a nový drát se v tomto prostředí opotřebovává pomaleji a je i lepší elektrický kontakt. Je výhodné celé místo připojení instalovat tak, aby bylo v malém výklenku, který je hluboký několik cm a vespod vede kousek pod úroveň podlahy. Koncentruje se zde více vlhkost a může dojít i k menšímu vytékání vody. Takto voda případně odteče dolů a neobjeví se na podlaze. Výklenek se vytvoří tak velký, aby se dal pak skrýt pod krabici. 

 Provazec se navzájem napojuje pouhým přiložením obou částí k sobě a zajištěním sádrou. Systém je zapojen jako síť, tedy vedení začíná a vrací se do jednoho bodu v místě napájení. Kontrolní krabice slouží i pro indikaci funkce . Diody viditelně při činnosti svítí, ampérmetr kontroluje proud vedoucí do zdi a votmetr udává připojené napětí do provazce (pokud jsme je namontovali). To v začátku vysoušení je asi na pětině výstupní hodnoty na zdroji a s postupným snižováním vlhkosti a spotřeby se zvyšuje. V ideálním případě a zcela suché zdi by mělo být stejné jako na zdroji. K tomu ovšem dojít nemůže, malá část energie je k udržení rovnováhy stále třeba. Stejně tak je nejdříve vyšší hodnota proudu na ampérmetru a časem klesá. Po vysušení je vlhkost poměrně nízká. Proud vedoucí do provazce prochází kontrolní diodou průměru 10 mm a případně paralelně zapojeným odporem cca 300-1.000 Ohm, což má kromě indikace provozu i funkci tlumivky. Poněkud vyšší efekt má pravděpodobně použití blikající diody, neboť mírné pulzování proudu je výhodnější. Blikající diodu je možné též paralelně zapojit navíc k běžné diodě, když chceme ještě zvýšit účinnost. Plusové napětí připojíme na +diody = delší nožička, na kratší se připojí kabel vedoucí na titanový drát. Při opačném zapojení dioda samozřejmě proud nevede a nesvítí. Energie se omezuje na cca 0,5W při zachování napětí. (Hodnotu odporu je nutno vyzkoušet a ideální je, aby dioda svítila a do provazce šla správná energie . Případně se zde napojí trimmer-regulovatelný odpor a hodnota se může upravovat podle změn v průběhu vysoušení. Podle dosavadních zkušeností je ideální, když do zdí vchází co nejmenší energie, resp. když vchází o něco větší energie, než vytváří zem. Při nadbytečném množství se sníží i přenos elektřiny do zdi - kolem provazce vyschne a sníží se elektrická vodivost. Zeď pak může nedaleko provazce opět vlhnout. Ve většině případů je optimální množství energie právě to, které prochází samotnou diodou a není nutno odpor vůbec instalovat.

Ještě stojí za zmínku zajímavosti při spuštění. Ve zdech může být poměrně hodně vody, jde o stovky až tisíce litrů. U nás se stalo po zapnutí, že voda jaksi "spadla" ze zdí dolů, jak nebyla vytlačována již zespodu. Dokonce se ze zdí vylévala a tvořila kaluže. Byl to ale jen dočasný jev, po dobu asi jednoho měsíce. Opravy zdí byly jednoduché, opravilo se jen to, co přímo nedrželo. Ostatní bylo možné ponechat i zasolené. Kromě vody totiž do země putuje i sůl. Zdivo pohlcuje i vzdušnou vlhkost, která jde s usazenými solemi dolů. Tím se postupně odsoluje. Když se systém zcela odpojí od zdroje proudu, tak kontrolní diody napětí (pokud je máme instalované) nadále svítí, jen méně intenzivně a voltmetry vykazují napětí až 2V. To způsobuje právě proud vytvářený zemí, který zapříčinil původní vlhkost. Slabě svítící diody slouží i jako kontrola funkčnosti zapojení, pokud by nesvítily, znamenalo by to přerušení obvodu. Při vstupním napětí 22V udávají voltmetry napětí v rozmezí 6 - 18V a je na všech vyrovnané. Pokud by na některém z nich napětí pokleslo, nebo se zvýšilo,  znamenalo by to buď přerušení příchozího proudu, nebo přerušení napájení provazce. Jsou proto dobré pro kontrolu funkčnosti stejně tak jako ampérmetry, které stále musí udávat určitou hodnotu, pokud jimi probíhá proud do zdí. Pokud ale použijeme jen jednodušší zapojení, pouze plusový vodič přes diodu, nic se neděje. Pro kontrolu stačí jen, že dioda svítí.

 Systém nepotřebuje po spuštění již přílišnou údržbu, stačí pouze sledovat proces a dbát na pozornost při následných stavebních úpravách, aby nedošlo k poškození. Zvláštní pozornost je třeba věnovat styčným bodům napájení, kde je nutno občas měnit, nebo opravit připojení kabelu. K problému může dojít také při úderu blesku ve velmi blízkém okolí, kdy se do země dostane silný náboj. To může způsobit spálení diod. Jejich výměna je ale snadná a levná, takže nejde o velký problém.

Kontrolu funkčnosti provádíme kromě občasného sledování kontrolních krabic také jednoduchým měřením, kdy je na navlhčenou zeď přiložena měděná destička s držátkem. Na ní je kontrolní svítivá dioda a lze ji připojit i na  běžný voltmetr. Její druhý kontakt je spojen s uzemněním. Tak je možné na celé stavbě kontrolovat napětí přímo ve zdivu i měřit výšku vlhkosti. Ve spodní části je napětí nejvyšší a směrem vzhůru klesá s vlhkostí. Nulová hodnota se rovná zcela suché zdi.

 

Informace o průběhu procesu u nás: zapojeno na jaře 2015, asi po 3 měsících bylo viditelně znát snížení vlhkosti i nepříjemného zápachu. To se stále zlepšovalo, po roce přízemí působilo suchým dojmem a dnes i původně staré zatuchlé zdi vypadají jako nedávno nahozené, mizí i mapy po původní vlhkosti a zasolení. Spotřeba energie se snížila z původních 7W na 4,2W. Problémy s korozí a častými opravami se podařilo vyřešit dalšími vylepšeními a  zatím bez vady slouží několik měsíců. Pouze je nutno po několika týdnech na některém místě znovu zatlačit tyčinku v krabici do provazce, pokud se poněkud opotřebuje, případně utěsnit kouskem provazce. Po 1,5 roce provozu snižujeme proud na napájení - je veden pouze přes diody, odpory jsme odpojili, protože příliš ubývaly uhlíkové tyčinky (ty byly nejprve zkoušeny společně s olověnými tyčinkami). Porovnáváme, zda je výhodnější uhlík, nebo olovo a zdá se, že olovo vydrží déle. Protože  se na dvou místech v domě nepatrně objevila vlhkost, doplňujeme 2 napájecí místa (původní byla příliš vzdálená -  8 m) a zavádíme v místě navíc provazec do vrtu ve zdi (původně byl veden pouze rovně pod omítkou). Zvýšilo se množství energie zaváděné do stavby na 5,2 W. Nově instalované krabice jsou umístěny 10 cm nad podlahou, koroze po oddělení napájecí a kontrolní krabice již tolik nehrozí. Pro nové instalace připravujeme elektroniku již kompaktně sestavenou, v první kontrolní krabici u napájecího zdroje lze sledovat všechny údaje, další krabice v řadě jsou propojeny jen plusovým napětím a pro kontrolu stačí jen dioda.  Jako nejspolehlivější a nejlevnější napojení na provazec vychází olověná tyčinka průměru cca 7 mm, umístěná v krabici 150 cm nad podlahou. Životnost je asi 3-4 měsíce, pak je nutno očistit tyčku na konci od oxidace a opět je funkční. Ubyde asi 1 mm materiálu, čili za rok se zkrátí asi o 4 mm, což je zanedbatelné. V krabicích umístěných níže je opotřebení rychlejší v době, než se vlhkost sníží. V současné době se testuje napojení provazce pomocí tyčinky ze srolovaného nerezového plechu. Výsledky slibují, že to bude použitelné. Na olovu vzniká časem nevodivý povlak, který se musí seškrábnout, nerezový materiál se naopak procesem leští  a má vzhled stříbra. Sice neoxiduje, ale pozvolna se elektrolyticky rozkládá. V krabicích umístěných níže u podlahy je rozklad nerezového materiálu rychlejší, než u olova. Voda ze zdi nad krabicí, jež postupuje k zemi, často tvoří kapky v místě napojení a působí jako elektrolyt. Dochází zde také k uvolňování chlóru a vzniku kyselin. Nerezový materiál bude nejspíše použitelný jen v krabicích umístěných výše nad zemí, kde je menší vlhkost a elektrolyt bude vznikat minimálně. Pak by byl výhodnější na použití, než olovo.

 Po dvou letech provozu používáme k napojení provazce jen nerezový materiál. Splnil se předpoklad, že po dosažení nízké vlhkosti je jeho opotřebení malé a bez údržby vydrží několik měsíců. Dá se předpokládat, že životnost napojení by mohla po vysušení dosáhnou až jednoho roku.

3 roky provozu - ustálený stav, jen občas se mění nerezové napojení do zdí a doba výměny se mírně prodlužuje. Protože zdivo u nás bylo mimořádně mokré, dochází ještě i po této době v místech napájení k malému vytékání vody, ale jinak jsou zdi stále suché. Mírně pokleslo množství energie, která jde do zdí a již zůstává konstantní na hodnotě kolem 5W.

4.rok provozu - žádné změny, pouze měníme způsob napojení. Protože v místě připojení proudu docházelo na některých zvláště vlhkých místech ke koncentraci a vytékání vody na podlahu, nebo k černání zdí vlivem uhlíku z provazce, rušíme spodní krabice, kde bylo napojení provedeno. Zůstává tak jenom krabice s diodou asi 20 cm nad podlahou a z ní vede tenký kabel dolů. Samotné napojení je provedeno v úzkém, asi 5 cm širokém vývrtu několik cm pod úrovní podlahy, do kterého je zasunut stejně velký nerezový plech, na který je kabel napojen pouze přiložením a zakápnutím voskem. Vznikající vlhkost je tak odváděna do země. Přímé napojení na uhlíkový provazec není nutné. Pokud je v těsné blízkosti několika cm, může být ve zdi a přenos proudu probíhá stejně. Napojení plechem je výhodnější, protože se jednak nemusí vyrábět napájecí tyčinky a pak větší styčná plocha znamená lepší přenos elektřiny a pomalejší opotřebení.

5.rok provozu - pouze malá údržba, kdy se posune nebo doplní nerezový plech v místech napájení. Několikrát došlo k přerušení kabelu vlivem koroze u diod nebo napojení na plech. Ukázalo se, že větší trvanlivosti než letovanými spoji se dosáhne pouhým smotáním vodičů a zalitím voskem.

6.rok provozu - žádné změny, jen běžná občasná údržba. Nikde není patrná vlhkost zdiva, nebo poškození. V místech napájení se ale často objevuje tmavá voda a je třeba vyčistit odtok od vznikajících usazenin.. Použití nerezového plechu má určité nevýhody, protože rozkladem kovů vznikají poměrně agresívní chemikálie, do místa napájení se stahuje nadměrně voda. Vzniklé usazeniny ucpávají odtokovou šachtu a bez čistění dochází k vytékání (pozn.: dosud se v místě napájení vrtala odtoková šachta, kterou odtékala koncentrující se voda dolů). Pro připojení napájecího kabelu se osvědčily krokosvorky, které jsme zařadili do prodeje. Dělali jsme  testy s uhlíkovou sítí 50 x 50 mm, která se dá instalovat pod novou omítku, jako pruh o volitelné šířce. Standardně máme plata 30 x 100 cm. Síť výrazně zvyšuje přenos elektřiny do zdiva a tím i účinnost na zvláště problematických místech. Nevýhodou je větší pracnost instalace a zvýšení ceny. K napájení provazce se testuje titanový materiál, který by měl zajistit téměř bezúdržbový provoz. Titanový drát se zatím jeví jako ideální. Oproti titanovému plechu, kde jedno napojení vychází na 1.550 Kč, stojí potřebný kousek měkké titanové slitiny v drátu jen 25 Kč, případně 50 Kč dle čistoty, což je již dostupná cena. Použití titanového drátu možná umožní i napojení bez vrtání odtokové šachty, což se právě také testuje a jeví se nadějně.

Měníme způsob napojení. Potvrdilo se, že použití titanového drátu umožňuje jednodušší a stabilní způsob napájení. Není již nutné vrtat odtokové šachty a v místech připojení nedochází k vytékání vody a tvorbě tmavých usazenin z nerezového materiálu.

Při použití titanového drátu 2. třídy, který obsahuje asi dvě procenta příměsi se zjistilo, že po čase u některých zdí vzniká na povrchu drátu tenká vrstvička, která snižuje jeho vodivost. Záleží to pravděpodobně na konkrétním chemickém složení zdiva. Funkce vysoušení s tím sice nepřerušila, ale budeme používat sice dražší, ale kvalitnější drát 1. třídy.

Po půlroce testování titanového drátu je zjištěno, že na některých místech zůstává beze změny, což je většinou. Někdy se na povrchu drátu vytvořil povlak, který poněkud omezil vodivost, ale pak zase samovolně zmizel a vodivost se vrátila. Vysvětlení jevu nevím. Ve dvou případech se stalo, že se drát v místě, kde vychází ze zdiva přelomil. Pravděpodobně není dobré, aby zde vedl v maltě, ale jen v sádře. Složení malty asi při působení elektřiny dokáže titan narušit, resp. jde o to, že používaný drát je z 98% čistý titan a ze dvou procent je tedy náchylný k narušení. Na jednom místě jsem použil celkem drahý 100% titan a ten nevykazuje žádné opotřebení. Oprava v tomto případě byla jednoduchá, jen se napíchl kousek nového drátu do původního můstku. V jednom případě se stalo, že z místa připojení mírně vytékala čistá voda, takže bude jistější toto místo vytvořit v malém výklenku, který zasahuje pod ůroveň podlahy, kam může případná voda odtéci.

Doporučuji  v místech napájení provazce použít dvě oddělené krabice místo dvojité. Pokud je větší vlhkost, ve dvojité krabici proniká k diodě a způsobuje korozi.



 

Dobrovolná podpora: v poslední době nám často lidé volají a radíme zdarma při instalaci elektroosmózy. Tento návod i případné rady budou i nadále zdarma, ale každý čas i něco vynalézt nás také něco stojí. Necháváme tedy na dobrovolnosti - pokud Vám tento článek pomohl vyřešit problém s vlhkostí, nebo jen fandíte nápadu, můžete poslat symbolický příspěvek na účet 6231694/0600. Bude využit na další šíření i případné zdokonalování ....  Jako var.symbol napište 001, fakturu případně vystavíme.  Děkujeme předem.

  • Honza

    05.12.2023 - 23:55IP: 185.91.165.xxx

    Po roce provozu to vypadá, že je to docela funkční. Délka instalace přibližně 10 m. Zpočátku byl proud 150 mA, teď je 35 mA. Dvě připojení napájení provazce jsem musel opravit, odpor přechodu byl 180 kOhm. Odpor provazce je přibližně 4,5 Ohm/m. Odpor mezi přípojnými body (vzdálenost asi 115 cm) je 8 až 100 Ohm.

Přidat recenzi

Hodnocení:

Nejhorší: Nejlepší:
Zadejte prosím komentář o počtu znaků....( min. 10, max. 500 )

Kontrolní výpočet (ochrana proti SPAM-u):

Info

V našem eshopu se není nutné předem registrovat, nakoupit můžete i bez registrace.

Užitečné

Bezpečný nákup

Mnohaletá tradice - od r.1989.

Rychlé doručení.

Většina zboží ihned skladem.

Vstřícný přístup k zákazníkovi.